• Home
  • /
  • Narozeniny
  • /
  • Alfons Mucha a nekonečný příběh Slovanské epopeje

Alfons Mucha a nekonečný příběh Slovanské epopeje

Alfons Mucha je jeden z mála umělců českého původu, kterému se podařilo prosadit v zahraničí. Kouzelné přesvědčení Francouzů, že se jeho jméno vyslovuje „Myša“ je toho důkazem. V 80. letech 19. století se totiž rozhodl přesídlit do Paříže, kde se mu skutečně o několik let později, kdy navrhl první ze svých veleslavných plakátů pro herečku Sarah Bernhardtovou, dostalo věhlasu. Jeho plakáty Paříž nadchnuly a jejich nezaměnitelný secesní styl se stal vzorem pro mnoho Muchových následovníků.

Alfons Mucha: plakát pro divadelní hru Medea se Sarah Bernhardtovou v hlavní roli. Zdroj: www.muchafoundation.org

Alfons Mucha: plakát pro hru Medea se Sarah Bernhardtovou. Zdroj: www.muchafoundation.org

Češi ho kromě devadesátkových nástěnných kalendářů dobře znají i pro jeho velmi pozdní dílo, Slovanskou epopej. S tou je spojen mnoho let se táhnoucí spor, ve kterém se už kdekdo ztratil. U příležitosti Muchových dnešních nedožitých narozenin jsme se rozhodli podívat se tomu na zoubek a shrnout, takříkajíc, vo co de.

 

Alfons Mucha: Slovanská epopej / Slované v pravlasti. Zdroj: www.slovanskaepopej.cz

Alfons Mucha: Slovanská epopej / Slované v pravlasti. Zdroj: www.slovanskaepopej.cz

Slovanská epopej vznikala dlouhých 14 let mezi lety 1912 a 1926 a představuje cyklus 20 monstrózních pláten o dějinách a mytologii Slovanského národa. Mucha se ho v  záchvatu vlastenectví rozhodl vytvořit už na počátku 20. století, tak nákladný špás si ale nemohl dovolit. Až roky poté se setkává se zámožným americkým průmyslníkem Charlesem Cranem, který se rozhodl celou věc financovat. V roce 1910 se tak Mucha vrací do vlasti, pronajímá si zámek ve Zbirohu, protože nikam nijak se jeho monumentální plátna nevejdou, a pouští se do práce. Po dokončení, v roce 1928, se Charles Crane po dohodě s Muchou rozhoduje věnovat dílo městu Praze, s podmínkou, že město pro něj vybuduje důstojné výstavní prostory.

Alfons Mucha při práci na epopeji. Zdroj: www.prague.tips

Alfons Mucha při práci na epopeji. Zdroj: www.prague.tips

A tady to všechno začíná. Achilovka této podmínky tkví totiž mimo jiné v tom, že nebyla nijak časově určená. Celá záležitost se navíc (jak se po nějakých padesáti letech ukázalo) zkomplikovala přesunem epopeje do Moravského Krumlova. Plátna totiž byla během války schovaná před nacisty v nevhodných podmínkách a poškodila se. V Moravském Krumlově je tak v 50. letech restaurátoři dávali roky dohromady a v roce 1963 je Galerie hlavního města Prahy zapůjčila na výstavu do tamního zámku. Ta nakonec trvala až do roku 2010, kdy se celá problematika vlastnictví Slovanské epopeje znovu otevřela.

epopej_krumlov_idnes

Slovanská epopej na zámku v Moravském Krumlově. Zdroj: idnes.cz

Tuhle část určitě mnozí z našich čtenářů zaznamenali. Praha začala chtít obrazy zpět, Moravský Krumlov je nechtěl vydat, vznikaly zvěsti o špatném a pak zase vlastně ne tak špatném stavu pláten, Praha vytahovala nevyhovující stav krumlovského zámku (což je pravda), Krumlov zase nesplněnou podmínku o výstavní síni ze strany Prahy (což je taky pravda). Krumlov zamknul zámek s epopejí, Praha ho zažalovala, Krumlov se odvolal, do všeho se začali vkládat jak potomci Muchy, tak mecenáše Cranea, no prostě zmatek.

Slovanská epopej se balí na cesty. Zdroj: novinky.cz

Slovanská epopej se balí na cesty. Zdroj: novinky.cz

V roce 2011 se situace jakž takž uklidnila, Krumlov odpečetil sál s Muchovými díly a Praha se je pomalu jala stěhovat.  V Praze je dali restaurátoři Národní galerie lehce do pořádku, nově je zarámovali a od roku 2012 slavnostně vystavovali.

Nejnovější vývoj tohoto románu nastal nedávno a nečekaně zahrnuje Asii. Národní galerie se totiž domluvila na dlouhodobé zápůjčce pláten do Japonska a Číny, kde by měly reprezentovat českou kulturu a lákat asijské turisty do Prahy. Kam se epopej vrtne po svém návratu, není ještě jasné. Ve hře jsou všechny možné pražské paláce, hypotetická nová galerie na Letné, ale i návrat na Moravu.

Slovanská epopej v Národní galerii v Praze. Zdroj: idnes.cz

Slovanská epopej v Národní galerii v Praze. Zdroj: idnes.cz

Díky všem těmto událostem se Slovanské epopeji dostalo nebývalého zájmu ze stran odborníků, ale i laické veřejnosti, která se jak v Moravském Krumlově, tak v Praze hrnula do výstavních sálů, aby si veledílo prohlédla. Kuriózní na tom všem je, že Slovanská epopej nejenže není považována za vrchol Muchova díla, dokonce se odborníci shodují na tom, že byla na dobu svého vzniku dost zpátečnická. V kontextu tehdy vznikajícího abstraktního umění je realistická figurální malba s klasickou kompozicí vlastně dost nenápaditá. Díky tomuto dramaticky medializovanému sporu se ale paradoxně stala Muchovým nejslavnějším dílem tak, jak si to zřejmě i on sám na stará kolena přál.

 

Napsat komentář